Posezení u baru

Když 17. října 2008 dohořelo pravé křídlo Průmyslového paláce na pražském Výstavišti, cítila jsem obrovskou lítost. Ostatně jako vždy, když nenahraditelně shoří nějaká historická památka, kterou ani žádná sebenákladnější rekonstrukce nemůže uvést původního stavu.

Včera jsem se probírala fotkami z loňského podzimu a pěkné obrázky mi připomněly, jak jsme se tam ještě s Destruktorem v pohodě procházeli na výstavě Sběratel, okukovali vzácné známky, stáli frontu na příležitostné razítko a nakonec jsem si koupila pár gramů krásných perel na souběžné burze sběratelů minerálů.

Ne, pohled na to, co z pravého křídla zbylo sem nedám, těch obrázků je všude na netu dost a mně to stále ještě hrne slzy do očí.

__________________________________________________________________________________________________________________

V mé rozsáhlé sbírce pohlednic a reálií ze starého Londýna mám zachycenu tragédii ještě mnohem větších rozměrů a škoda, ke které tehdy došlo, je z našeho dnešního pohledu nevyčíslitelná.

Nechám promluvit dobový tisk.
Národní politika, polední vydání, 2.prosince 1936

Proslulý londýnský Crystall Palace v jižní londýnské čvrti Sydenhamu, dnes již z původně samostatného města v kentském hrabství přivtěleného k Velkému Londýnu, vystavěn byl roku 1851 jako ústřední palác velké londýnské výstavy.
Jeho vlastní určení bylo úplně totéž, jako určení našeho Průmyslového paláce k Jubilejní pražské výstavě roku 1891. Dnes však bylo jeho určení daleko mnohonásobnější a velmi populární pro Velký Londýn.

Křišťálový palác byl zbudován uprostřed velkého parku na mírném návrší Sydenhamu, které se zvedá vůbec nejvýš z celého londýnského okolí – až do výše 112 m nad Temží. S jeho teras je zvlášť překrásný pohled na Londýn, rozložený po obou stranách Temže, a zejména za noci svítící miliony světel. Budova sama byla divem originality a zvlášť v době jeho vzniku vyvolávala skutečné dojmy pohádkové. Je zajímavo, že vyrostla duchaplnou proměnou a rekonstrukcí ze starší výstavní budovy jiné, která posloužila za vlastní podklad.

 Architektonický návrh paláce podal sir Joseph John Paxton tak, že jej dal vybudovati jen za skla a železných konstrukcí. Milionů a milionů křišťálových plošek bylo k tomu použito.
Náklad byl rozpočten už tehdy na 36 milionů.

Hlavní loď paláce byla 490 m dlouhá, střední průměr budovy měl 117 metrů, výška normálních skleněných střech byla 53 metry, zatím co mohutná ústřední rotunda a postranní věže vodárenské se pnuly do výše 86 metrů.
Vše to je dnes zničenol.

A vnitřek?
Toť vlastně město samo pro sebe. Tu nás zval ohromný Händel Orchestr s největšími varhanami světa hned po oněch proslulých v Sydnei a kde hrával i náš Ondříček. Měly 4384 píšťal a vodní pohon. Händel Orchestr souvisel s koncertní síní pro 4000 osob, bylo tam však i divadlo činoherní i operní pro 2000 diváků, hojnost restaurací  i kupeckých krámů, všelijakých zábavních podniků!

Obě strany hlavní lodi zaujímaly tak zvané Dvory (Courts), z nichž každý měl jiné typické prvky nejslavnějších staveb i skulptur všech kulturních národů světa od nejstarších dob.
Byly tu nádherné sádrové odlitky řeckých i římských děl výtvarných; velké knihovny a čítárny; rozsáhlá obrazová galerie i sbírky zvířat; bylo tam technologické museum, strojnická i koloniální výstava  atd. atd.
Všecko shltily plameny požáru.

V parku, plném vodotrysků, fontán i kaskád se starými sochami byly velkolepé zábavní podniky, zejména i sportovní; rozsáhlá hřiště pro football i cricket, celá oddělení s napodobeninami praehistorických zvířat v životní velikosti. Byla tam místa, vyhrazená pro velké produkce cizích národů, pozvaných anglickými spolky a ústavy. Ohromná plovárna vévodila všem v rozsáhlé parkové zeleni. Každého čtvrtka se tu na jezeře vypalovával skvělý ohňostroj, jenž míval na 30.000 diváků.

Text byl ponechán v originálním znění bez jakýchkoliv úprav